Archiv rubriky: Erasmus

Erasmus dny 149-153: Cesta domů

Kromě cesty pěšky z Andorry k moři (nakonec realizované ve velmi zjednodušené formě) jsem v podobné době (asi někdy v březnu, i když první myšlenky na to jsem měla vlastně už před odjezdem v Brně) vymyslela ještě jeden zvrácený plán: domů dojedeme pozemní cestou. Motivační faktory:

  • Bude to sranda.
  • Podíváme se cestou na další místa.
  • Projedu se rychlovlakem.
  • Erasmus nabízí speciální grant 50 euro za environmentálně šetrnou dopravu. (Což se na nás ale nakonec nevztahuje, protože to vyžaduje jet alespoň 50 % z každé cesty ekologicky. Což je pěkná blbost podle mě. Co už.)
  • Bude to environmentálně šetrné.
  • Nebudeme limitováni velikostí zavazadel (i když možná naopak jo, protože je musíme unést).

Čtěte více

Erasmus noc 134: Pyreneje a bouřka

Tak to pojďme dokončit.

Na naší večerní procházce kolem spacího místa jsme si šli nejdřív na vyhlídku a poté k nějaké studánce a rekreačnímu středisku poblíž, kde jsme našli mimo jiné tuto mapu:

Z ní jsme vypozorovali, že jsme na úplném okraji nějaké rezervace, kde by se asi fakt nemělo stanovat (a to, jestli je náš přístřešek stan by mohlo být předmětem diskuze). Ale kromě toho je kousek pod námi refugi llure, tedy volně přístupný přespávací přístřešek, nejspíš budova, kterou už jsme viděli z té vyhlídky. Vzhledem ke komárům a té rezervaci to rozhodně neznělo jako špatný nápad. Vrátili jsme se pro věci a vyrazili tam, asi kilometr pozvolného klesání po velké cestě, idylka. Já jsem si cestou mimochodem uvědomila, že důvod, proč mi nechodí žádné zprávy, asi není, že by tu furt byl tak slabý signál, ale že jsem si v Andoře vlastně vypnula data. A tak nám do toho vesele pípal můj mobil, který se z trochy internetu po x dnech mohl zbláznit.

Čtěte více

Erasmus dny 131-134: Andorra a hory

Tahle paní ráda cestuje, a proto je celou dobu s námi ve Španělsku. Bohužel ji zapomínám brát na výlety a v podstatě všechen čas strávila v kapsičce mojí krosny u nás v pokoji. Ale teď konečně nadešla chvíle její slávy!

Po rychlém nedělním odpoledním rozloučení u jezera jsme zkontrolovali aktuální stav věcí:

  1. Sil máme dost a moje kolena jsou celkem v klidu.
  2. Asi bude bouřka.
  3. Máme hlad.

Logickým řešením bodu 1 bylo pokračovat nahoru, dokud nebude večer, bodů 2 a 3 si předtím dát oběd v jedné ze dvou chat, co tu stály. Trochu jsme se báli, abychom nevyplácli celý zbytek našeho stipendia na nějaké vysokohorské přirážce, ale dobře to dopadlo a dostali jsme (na barcelonské poměry) dost špičkový poměr cena/výkon (tedy například 10 euro za moje dvě obří kuřecí stehna).

Čtěte více

Erasmus dny 129-131: Andorra a Spartan Race

Rona a Andulku jsme nechali jejich osudu, narychlo jsme se stavili do Decathlonu nakoupit jeden pár nejlevnějších trekkingových holí, nabalili jsme si batůžky a vyrazili na autobus. Udělali jsme si malý cvičný překážkový závod, když jsme se snažili dostat přes všechny turnikety a schody v metru a dojít na místo srazu zhruba včas, abychom pak zjistili, že jediní lidé, kteří tam už čekají, jsou Roberto a jeho tři kamarádky, co tam jedou s náma. A tak jsme čekali a čekali, až se nás nakonec sešlo asi tak 15, což bylo na ten obří autobus pořád legračně málo, a vyrazili jsme.

Dobrovolníci, včetně nás

Čtěte více

Erasmus dny cca 50-129: Andorra a plány

Vlastně nevím, jestli jsem tu o tomto plánu někdy okrajově psala, ale jestli jo a nepamatuju si to, tak si to nepamatuje asi nikdo. Pro plné pochopení následujících článků to ale chci vysvětlit a zaznamenat pořádně, a jen těch plánovacích věcí je tolik, že vydají na článek samostatný. Pokud vás to nezajímá, tak si klidně počkejte na další díl o samotné akci.

Takže začneme někde před několika měsíci.

Čtěte více

Erasmus dny 127-129: Návštěva 3

Než jsme odjeli, zvali jsme spoustu kamarádů, aby přijeli na návštěvu. Nikdo ale neprojevil žádný významný a konkrétní zájem. A semestr pomalu ubíhal a zdálo se, že jedinými návštěvami zůstanou naše rodiny.

A pak se najednou ozvali Ron a Andulka, že by v červnu přece jenom dojeli. Trochu hloupé je, že jiným vysokoškolákům se dobře jezdí o prázdninách, zatímco nám hostitelům se vlastně líp hostí přes semestr a na prázdniny si plánujeme blázniviny. A tak se stalo, že si ti dva vyhlédli levné letenky zrovna tak, že my jsme v půlce jejich pobytu odjeli do Andorry. Nicméně i tak chci zdokumentovat, že ty dva dny, co jsme spolu strávili byly fajn a zvládli jsme díky nim objevit i nové věci.

Čtěte více

Erasmus den 122: Emocionální vsuvka

Yes, this one is sort of for you.

Dnes byl teoreticky můj poslední den ve škole. Nejspíš se v kampusu ještě někdy ukážu, ale kdo ví. Odevzdali a odprezentovali jsme náš projekt, ten týmový, co mě baví, a nad kterým jsme velmi intenzivně strávili poslední čtyři dny. Takže už mi zbývá jen pár individuálních úkolů, jeden report ve dvojici s Petrem… A 22. 6. (což je mimochodem oficiálně poslední den zkouškového) poslední zkoušku, která bude nakonec online, protože se ukázalo, že domluvit se začátkem června na jeden prezenční termín se 13 lidma ze všech koutů světa tak nějak… nejde. Cítím vděčnost za naše tři pokusy, zkoušky o kterých víme dopředu a podobná základní lidská práva.

Ale cítím se asi tak, jak jsem se cítila naposledy kolem maturity. Teskně. Smutek z toho, že etapa mého života končí. Ostře, nezvratně a tak.

Čtěte více

Erasmus den 117: Hot Pot a studentské utrpení

Líbí se mi mít na úvodní stránce hezký a ilustrační obrázky, tak je musím dávat na začátky článků. Pokud zvládnete přečíst asi pět odstavců mých nářků nad životem, můžete si přečíst i vysvětlení tohoto gifu, a tedy po těch pěti odstavcích i něco hezkého.

Co vám budu povídat, dostali jsme se do fáze semestru, která většinu času není až tak zábavná, aby se o ní dobře psaly články.

Čtěte více