Občas se mi v myšlenkách něco napíše velkými tučnými písmeny.

A žádá si to o pozornost hrozným způsobem, aniž by se to obtěžovalo vysvětlit se mi. A zní.

Vracela se rychlým krokem z královopolského nádraží.

Tahle věta a vůbec nic víc, od včerejšího odpoledne, kdy přišla bez jakéhokoliv přímého spouštěče. Furt.
A nechápu, proč je teď důležitá. A co mě sakra nutí ji sem teď ještě psát. Jsem divná.