Přestav se, to děláš přece ráda, tady máš prostor být egocentričtější, než kde jinde…

No, tak fajn.

Jsem Fitli.

Jména nejsou důležitá, já vím, ale Fitli není moje jméno. Fitli je něco, co jsem si sama zvolila, čím jsem se rozhodla být a čím tedy jsem, čím jsem hrozně ráda. Jako přezdívka, jako osobnost. Tak to je.

A líp se popsat neumím. Pokud mě neznáte, tak mě poznáte z toho, co se na internetu zatím stihlo objevit.
 

Ale tak to teda nějak shrňme. Co bych tak chtěla vědět, kdybych se tady teď našla.
 

Je mi sedmnáct, momentálně.

Jsem pošuk z matematické třídy, kterej má zároveň hrozně rád výtvarku, nebaví mě výrazy a rovnice a miluju geometrický úlohy, který si odjakživa představuju, když nemůžu usnout (nebo nemůžu usnout, když si je představuju.)

Jsem příliš náladová na to, abych se mohla nějak povahově zařadit.

Poslouchám ve velkým metal, punk, folk a nejradši všechno mezi tím. Last.fm o mě ví víc.

Tohle si myslí celkově. A důležité je to srovnávat i s třeba posledními třemi měsíci. Hudba vysvětluje mnohé. A hudební vkus je něco, co na sobě mám fakt ráda.

Ráda jdu proti davu a nenechám si kecat do svých názorů od cizích lidí, ale ve chvíli, kdy někoho začnu považovat za „svýho“ a „správnýho“ člověka, tak si všechno beru k srdci mnohdy až moc. (Protože vztahy s mýma lidma jsou to, o čem to všechno je)

Ráda na sebe co nejvíc upozorňuju jakkoliv jinak, než mluvením.

Nenávidím rozhodování se mezi věcma, který jsou mi jedno.

Jsem zebra.
 

A tohle všechno píšu proto, že to neumím nepsat. A protože mě to baví. A protože svýmu blogování vděčím za mnohé. A protože vím, že se k tomu budu znova znova vracet. A třeba se konečně budu chápat.