A budu sluníčková

Chííí!

Zase můj obvyklý problém rozlišovat mezi příčinou a důsledkem.

Každopádně jsem si řekla (nebo jsme si řekli), že nebudu (nebo nebudeme) pít. Nevím jak dlouho. Protože naše tchýně. Které to tak možná ani jedna možná nemyslely, ale povedlo se jim to.

Takže ke dvěma týdnům od svojí poslední půlky (!) piva (myslím, že už tenkrát jsem nad tím trochu přemýšlela) si přidám ještě x týdnů úmyslného abstinování. Protože mi to nesvědčí. A protože pokud nejsem alkoholik, tak se bez toho obejdu a pokud jsem, tak bych s tím měla něco dělat.

A tak se dneska po návratu z kavárny místo z hospody cítím úplně skvěle. Jen nevím, jestli se cítím skvěle, protože mě baví nepít,nebo jestli mě baví nepít, protože se cítím skvěle.

Musím si na tom teď vybudovat nějaký výraz. Nemůžu psát články pod vlivem, vyprávět historky o opilosti a tak. Musím nepít a být na to hrdá a psát články v euforii z nepití, jako tenhle. Musím dělat střelené věci sama od sebe, třeba tančit na tramvajové zastávce.

Nebudu nadávat na život a utápět věci v alkoholu a tak. Nebudu pít a budu sluníčková.

A pak se sama sobě hnusit. Protože to není ten výraz, který mě baví prezentovat.

  1. Dneska jsem měla sluníčkový den. Víííí. a kecala jsem hlouposti a přiblble se usmívala a to vše pod nevlivem. Pod vlivem sluníčka. Gaudeamus igitur.

      • Ale v zimě je sníh. A vánoční koncert, kam půjdu asi jako divák. A vy budete mít v zimě prodloužené. A tak.

        • To jó. Proti zimě jako času nemám vůbec nic, proti zimě jako počasí už docela jo. Asi trochu i prosti sněhu. Ale na ostatní zmíněné se jednoznačně těším. (A taky půjdu jako divák, snad)

Napsat komentář: Minh Zrušit odpověď na komentář